Michal Kraus
Deník 1942-1945
 
Jak Deník vznikal?
Autor, jak sám uvádí, si začal psát deník doma v Náchodě a pokračoval v zápiscích i v terezínském ghettu. Při příjezdu do koncentračního tábora Osvětim – Březinka (něm. Auschwitz – Birkenau) mu byly všechny věci vzaty, všechny zápisky byly zničeny.
Po osvobození a částečném zotavení si znovu ještě v nemocnici začal kreslit a dělat poznámky o tom, co prožil. Tak vznikal Deník I, na nějž navázal po návratu do Náchoda Deníkem II, rozděleným do tří sešitků – a,b,c. Bylo mu patnáct let a začal studovat na gymnáziu. Zůstal bez rodičů a většiny blízkých příbuzných, útočiště našel v rodině přeživších Rudy a Vilmy Beckových a později u strýce Hanuše Goldschmida. V osamocení, při vzpomínce na drahé rodiče, v ústraní postupně v letech 1945 – 1947 zapisuje své zážitky z Terezína, Osvětimi, prvního pochodu smrti v Polsku a druhého v Rakousku, z Mauthausenu a jeho přilehlých táborů v Melku a Gunskirchenu. Když v červenci 1948 odjíždí s pomocí organizace American Jewish Joint Distribution Commitee do Kanady, bere si své zápisky s sebou. Zůstaly v jeho soukromí.
Od počátku bylo úzkému okruhu čtenářů Deníku jasné, že si zaslouží tištěnou podobu   
Teprve v roce 2004 posílá černobílou kopii do Náchoda. Aby se originál Deníku nepoškodil, rozhodl se ho autor věnovat Muzeu holocaustu ve Washingtonu ( States  Memorial Museum) a v roce 2006 jeho barevnou kopii Židovskému muzeu v Praze, Regionálnímu muzeu v Náchodě a izraelským památníkům Yad Vashem a Beit Terezin. A tak byly některé stránky poprvé předloženy veřejnosti – v roce 2006 se například staly součástí výstavy věnované dětským obětem holocaustu z Náchodska.
Ani pečlivá editorka nezasahovala do autentičnosti textu
Cílem editorky bylo zachovat co nejvíce autentičnost textu i po jazykové stránce. Po mnohých diskusích s přáteli i odborníky byly zásahy do textu jen čistě funkční, a to z hlediska pravopisného a porozumění textu. Celkově tedy jazyk Deníku zůstává podle originálu z dnešního hlediska značně knižní co do slovní zásoby, tvarosloví i větné stavby. Zároveň jsme svědky toho, jak se časem částečně posouvá směrem k hovorovější podobě. Jelikož text obsahuje řadu specifických výrazů, které používali vězňové v nacistických koncentračních táborech, je vhodné se s jejich slovníkem seznámit před započetím četby. V textu jsou tištěny kurzívou. Vlastní text je editorkou doplněn poznámkami a vysvětlivkami.
Podklady pro obrazovou přílohu přicházely z celého světa
Do obrazové přílohy se autorovi Deníku podařilo shromáždit cenné snímky rodičů, přátel a chlapců, s nimiž se dožil konce války. Ačkoli žijí v různých zemích, dodnes mezi sebou udržují přátelské styky.  Autor i editorka srdečně děkují pracovníkům Muzea holocaustu ve Washingtonu za poskytnutí kvalitních kopií originálu Deníku, jakož i bývalým spoluvězňům či jejich rodinným příslušníkům za zaslání fotografií. Za podporu rovněž vděčíme Regionálnímu muzeu v Náchodě a Krajskému úřadu v Hradci Králové.
   Toto cenné autentické svědectví je předkládáno veřejnosti hlavně proto, aby napomáhalo udržovat naši paměť v bdělosti proti všem projevům rasové nenávisti, národní nadřazenosti, netoleranci a nenávisti. Deník je jedinečný
Autor dokázal to, o co se jiní jeho stáří jen pokoušeli – bezprostředně po návratu zaznamenat co nejvíce podle jeho mínění nejdůležitějších událostí a prožitků z koncentračních táborů, jimiž jako dítě prošel. Byl tehdy plný nenávisti k těm, kteří mu zavraždili rodiče. Jak šel čas, paměť stírala některé detaily, i tak jich Deník obsahuje velké množství. Dospívající chlapec ještě nefiltruje své zážitky ani díky většímu časovému odstupu, ani pod vlivem jiných tlaků a okolností, tak jak to dělají dospělí. Jeho pohled je subjektivní, dětsky upřímný, ale i se snahou být nestranně kritický.
Birkenau Boys aneb šance pro 89 hochů   
Čtenář neznající danou problematiku by se mohl divit, jak se teprve dospívajícímu chlapci podařilo přežít. Patřil mezi 89 hochů ve věku přibližně od 13 do 16 let, kteří byli v Osvětimi – Březince při likvidaci tzv. rodinného tábora BIIb v červenci 1944 na poslední chvíli vybráni na práci sluhů a poslíčků. Avšak konce války se dožili v různých koncentračních táborech jen někteří z nich. Později si začali říkat Birkenau Boys. Michal Kraus měl štěstí – přežil a cítil potřebu zaznamenat autentické prožitky pro budoucí pokolení také za ty mnohé, kteří takové štěstí neměli a zahynuli.
Autoři tištěné podoby Deníku
Kresby a text: Michal Kraus
Redakční úpravy, poznámky a zpracování příloh: Alena Čtvrtečková
Obálka a grafická úprava: Karolína Koňaříková, Propaganda Art & Design, s.r.o.
Vydaly: KVARTUS MEDIA, k. s., a Regionální muzeum Náchod
za finanční podpory Královéhradeckého kraje Přejete si tuto knihu zakoupit? Audiokniha ke stažení